Katalánská svatba uprostřed vinic – a cesta, která k tomu vedla. Když vám cestou autobusem na vídeňské letiště v půl třetí ráno exploduje pneumatika na dálnici, máte dvě možnosti: vzdát to, nebo to vyřešit. Tříhodinová rezerva mizí, dopravce neumí najít řešení. Fakticky ještě s jednou spolucestující stopujeme projíždějící autobus do Brna. Nemáme plán, jen směr. Z Brna taxíkem 190 km/h do Vídně. Řídí jako prase, ale poprvé v životě jsem za to vděčný. K letišní bráně to dávám opravdu těsně, ale jsem tam. Noc jako vytažená z béčkového filmu.
A svatba? No to byl Áčkový Hollywood – v tom nejlepším smyslu slova. Kiki a Sergi mě pozvali na jejich svatbu v Sant Cugat Sesgarrigues, malém městečku v srdci vinařského Penedèsu nedaleko Barcelony. Obřad proběhl v kostele Sant Cugat, postaveném na základech středověkého chrámu z 12. století – kamenné zdi, jednoduchost, autentičnost. Naprosto boží. Večeře pak v La Torre del Gall, středověké masii ze 16. století ukryté mezi vinicemi, za alejí starých stromů. Katalánci slaví jinak než Češi – víc spontánnosti, víc temperamentu, víc přítomnosti v okamžiku. Přes den se nic neděje a v noci jsou nezastavitelní.
A to mě na svatební fotografii baví – zachytit lidi, jak opravdu jsou, v okamžicích, které nejdou zopakovat. Slunce zapadající nad vinicemi, smích, který se rozléhá středověkou masiou, objetí, která nesmí být režírovaná, aby měla sílu. Tahle svatba mi ukázala, že láska nezná hranice – ani geografické, ani kulturní. A že někdy stačí prostě tam být, být přítomný, a nechat fotky zachytit pravdu toho dne. Díky Kiki a Sergi za důvěru. A za to, že jste mi ukázali kus Katalánska, na který nikdy nezapomenu.
