Lucka a Mates
Matese a zejména Lucku znám už nějakou řádku let a uvnitř jsem tancoval, když se mě ptali, zda bych jim vyfotil svatbu. Věděl jsem, že to bude jízda a že si budou umět svůj den užít a uzavření sňatku opravdově prožít… A tak se i stalo. 🙂
Zajímá Vás, jak vypadá nafocená celá svatba, nikoli jen výběr? Tuhle můžete vidět zde.
Místo: Jistebník
Květiny: Nedbalky v kytici
Make-up: Kateřina Budinská
Šaty: model Condesa od Pronovias, svatební salón Adina
Catering: LP catering Ostrava
Prsteny: Eppi
Hudba: KV-Production
Katka a Milo
Může být svatební den lepší, než ten od Katky a Mila? Katka plánovala vše do detailu a já měl obavy, že bude ustaraná, dohlížející nevěsta… Naštěstí se moje obavy nenaplnily, Katka se v den svatby úplně přepnula a den si naplno užila. Byla to dlouhá, ale nesmírně pohodová svatba. Na takových přirozeně padají rekordy vyfocených snímků! 🙂 Kdyby někdo chtěl vidět celou reportáž, tak může zde.
Zde jen menší výběr:
Mirečka a Kuba
Někdo prostě chytne peckovní počasí, teplo tak akorát a roztrhané mraky, trochu větru, ale ne moc. Svatba se odehrála tak blízko města, přesto byla zvukem i pocitově naprosto odstřižená od okolního ruchu. Takhle by ten svatební den měl vypadat, ne? Pohoda a klid mimo prostor a čas. Den štěstí mimo všednost zaběhlého života a možnost na chvíli zapomenout na všechny životní stresy. Prostě svátek, malý a jejich.
Jsem rád, že jsem mohl být jeho součástí.
Lucka a Petr
"Belle time" v Beltine Forest Hotel
Svatba na horách
Musím se přiznat, že tohle byla svatba, na kterou jsem dojel (trochu!) pozdě. Doslova před mým nosem zavřeli most, kterým se k hotelu jede. Přísahal bych, že cestáři měli trochu radost, když posílali do háje týpka v saku. Objížďka byla krkolomná a polknula moji časovou rezervu, jen to žbluňklo. Naštěstí nevěsta byla velkorysá, tak se nezlobila. 🙂
Byla to dobrá nálada od rána do večera se špetkou dojetí kolem obřadu. A ty podvečerní hory, když se začne světlo lámat o kopce a na krajinu padne ticho a klid. To je nádhera… Taková by měla být každá svatba!
Veronika a Kamil
Musím přiznat, že focení této svatby jsem si velice užil. Většina svatby se odehrávala venku mezi stromy, dekorace byly rustikální, vintage, květina byla od Nedbalek, dort od Katky z Pečworku. Všude hodně zeleně, dřeva a světýlek. Místo svatby (Restaurace pod Burkem v Bruzovicích) mělo ten správný charakter, který mě inspiruje. Nebylo uhlazené, ale dýchal z něj život.
Navíc jsem cítil, že s novomanželi jsme tak nějak na stejné vlně a že, co se bude líbit mi, se bude pak líbit i jim. Ne vždy to tak je. Někdy se musím jako fotograf vcítit do osobnosti nevěsty a fotit, jak by to chtěla ona. Tady jsem fotil jako já.
Všichni na téhle svatbě byli skvělí a nechci, aby to vyznělo jen jako nějaká fráze. Myslím, že i z fotografií vycítíte, že tahle svatba nebyla divadlo, ale byla prožitá, a že nebyla focena pro Facebook, ale pro milující se rodinu a jejich přátele. Přál bych si fotit víc takových svateb 🙂
Ať žijou Feberovi!
Pavel a Kateřina
Ach, já mám tak rád kopcovitou krajinu. Nemusí to být vyloženě hory, stačí kopce. A miluju podzim. S Pavlem a Katkou jsme se celkem najezdili a vystřídali na focení snad 4 lokality. Asi jsme to přepískli a zmizli na déle, než bylo vhodné (ale jen malinkooo). Bylo to těžké zastavit, protože okolní příroda byla super a zároveň bylo správně podzimně sychravo. Po svatbě jsem nemocný zalehnul, ale bylo to hezké. A myslím, že si to užili i Pavel s Katkou. Vypadali spolu tak šťastně – a o tom ten den přece je.
Klára a Michal
Konečně jsem si zafotil církevní obřad. S Luckou jsme se pro církevní sňatek také rozhodli, takže k nim mám zvláštní vztah. Vzájemný slib, čtení z Písma někým blízkým a další věci zakládají většinou na hlubší a dojemnější obřady. A že tady pár slz ukáplo… Ale nemusí být všechno na internetu! Vychutnejte si záběry z obřadu v klimkovickém kostele a portrétního focení v přilehlém parku.
Katka a Tomáš
Katka a Tomáš jsou střelci. Na focení jsme si plácli 2 týdny před svatbou a poprvé se viděli asi 2 dny před svatbou. Přiletěli z Anglie, kde žijí, vzali se a odletěli zpět. Měli úroveň (ten tanec!), pořád se smáli a navzdory tomu, že už jsou spolu pár let, působili stále zamilovaně. To je pak radost fotit.
Je lepší se poznat s větším předstihem, ale Katka s Tomášem byli tak otevření a vstřícní, že to nebyl problém. Navíc to byla trochu výzva a to je vždycky fajn. Zámek v Chalupkách je prima lokalita pro staromilskou, vintage svatbu!
Hanka a Mira
Tohle byla prima svatba. Nulová strojenost a naprosté užívání si oslavy lásky dvou snoubenců: Hanky a Miry. Obřad měli hned pod Štramberskou trúbou, sněžilo, foukalo a mrzlo. Ideální! 🙂
Hanka původně chtěla, ať přijdu až na trúbu, ale naštěstí se nechala přesvědčit, že přijdu už na přípravy. Ono se to nezdá, ale fotografie je mezilidská činnost. Fotograf není duch, který se kolem Vás pohybuje a fotí. Naopak je to často osoba, které si všímáte opravdu hodně. Dynamice focení proto hodně pomůže, když se fotograf s předstihem seznámí s rodinou a trochu zapadne do kolektivu. Na seznámení je čas jen ráno.
Dost ale kecání, užijte si příběh Hanky a Miry, který odstartujeme nevěstiným netrpělivým vyčkáváním na ženicha 🙂
Hanka je mazaná nevěsta a pro Miru uchystala menší překvapení: falešnou nevěstu. Soudě dle ženichova výrazu je však zřejmé, že s identifikací moc neváhal :-).
Po tom, co se ženich vykoupil ze šlamastyky, do které vstoupil, přišla opravdová Hanka. A že jí to slušelo!
Čas vyrazit do mrazu a větru! 🙂
Ačkoli byl mráz a svatebčané mě litovali, že fotím bez rukavic, tak jsem si musel během focení rozepínat bundu. Focení je větší makačka, než se zdá.
Během focení obřadu jsem měl hodně omezený pohyb, z čehož jsem měl strach. Ze dvou stran jsem si vybral tu, kde v pozadí budu mít stromy, lidi na ochozu, případně okolní kopce. Byla to lepší strana, nicméně pak přišel první polibek… Mira roztáhnul křídla a nahnul se takovým způsobem, že ke mně byl zcela zády a nevěsta nešla vůbec vidět. Já se prakticky nemohl pohnout pro lepší úhel. Horší situace pro fotografa snad nemůže nastat. Naprostá noční můra!
Nakonec jsem musel obíhat novomanžele okruhem zezadu a za panického cupitání mezi lidmi jsem jen polohlasem sděloval vydržteeee. Nakonec jsem stihl 3 fotky prvního polibku. K perfektním mají daleko, ale jsem za ně vděčný!
Hanka a Mira nechtěli moc pózovaných portrétů, protože jednak na to na to nejsou a jednak byla opravdu zima a nepříjemno. Po obřadu jsme udělali kratičkou „foto-procházku“ tam a zpět. Jako by to z nich trochu spadlo. Bylo vidět, že jsou šťastní a myslím, že dát si malinkou pauzu od hostů jim dalo prostor, aby svůj obřad a emoce „nechali doznít“. Snažil jsem se je moc nerušit 🙂
Čas slavit, no ne? Momentek byla spousta, ale už tak je tu hrozně moc fotografií. Když ono je pro mě tak těžké škrtat! Každou fotografii dělám se záměrem. Zde tedy jen pár, které shrnou pohodovou atmosféru. Zakončíme jak jinak než prvním tancem.
