Svatební příběhy

Smaragdová svatba v Jakartovicích – Martina & Michal

Penzion Nad Stájí v Jakartovicích je jedno z těch míst, kde se svatba dělá prakticky sama — stačí přijít a nechat se unést. Martina s Michalem si vybrali smaragdovou barevnost, která krásně ladila s okolní přírodou podhůří Jeseníků. Celý den měl tu nejlepší uvolněnou atmosféru, jakou si svatba v přírodě zaslouží. Penzion s vlastní kapličkou, stylovou restaurací a saunou u jezírka nabízí zázemí, kde se hosté cítí jako doma a novomanželé se můžou soustředit jen na sebe a své blízké.

Jejich příběh začal na studiích v Anglii a překonal vzdálenost Praha–Istanbul. Elif a Petr si pro českou „polovinu“ své svatby vybrali Mlýn na Dobré vodě — historický mlýn z 15. století ukrytý v zeleni na okraji Prahy, kde byste nikdy neřekli, že jste pár minut od metra. Svatba se trefila do jednoho z nejteplejších dnů v roce (prý teplota těžká i na Turka!), ale příjemné klima mlýna a výborné limonády zachránily situaci a veselí se táhlo dlouho do noci. Celý den provázela uvolněná, vřelá atmosféra — přesně taková, jakou si přejete, když se na jednom místě potkají dvě kultury, dvě rodiny a jedna velká láska.

Katalánská svatba uprostřed vinic – a cesta, která k tomu vedla. Když vám cestou autobusem na vídeňské letiště v půl třetí ráno exploduje pneumatika na dálnici, máte dvě možnosti: vzdát to, nebo to vyřešit. Tříhodinová rezerva mizí, dopravce neumí najít řešení. Fakticky ještě s jednou spolucestující stopujeme projíždějící autobus do Brna. Nemáme plán, jen směr. Z Brna taxíkem 190 km/h do Vídně. Řídí jako prase, ale poprvé v životě jsem za to vděčný. K letišní bráně to dávám opravdu těsně, ale jsem tam. Noc jako vytažená z béčkového filmu.

A svatba? No to byl Áčkový Hollywood – v tom nejlepším smyslu slova. Kiki a Sergi mě pozvali na jejich svatbu v Sant Cugat Sesgarrigues, malém městečku v srdci vinařského Penedèsu nedaleko Barcelony.  Obřad proběhl v kostele Sant Cugat, postaveném na základech středověkého chrámu z 12. století – kamenné zdi, jednoduchost, autentičnost. Naprosto boží. Večeře pak v La Torre del Gall, středověké masii ze 16. století ukryté mezi vinicemi, za alejí starých stromů. Katalánci slaví jinak než Češi – víc spontánnosti, víc temperamentu, víc přítomnosti v okamžiku. Přes den se nic neděje a v noci jsou nezastavitelní.

A to mě na svatební fotografii baví – zachytit lidi, jak opravdu jsou, v okamžicích, které nejdou zopakovat. Slunce zapadající nad vinicemi, smích, který se rozléhá středověkou masiou, objetí, která nesmí být režírovaná, aby měla sílu. Tahle svatba mi ukázala, že láska nezná hranice – ani geografické, ani kulturní. A že někdy stačí prostě tam být, být přítomný, a nechat fotky zachytit pravdu toho dne. Díky Kiki a Sergi za důvěru. A za to, že jste mi ukázali kus Katalánska, na který nikdy nezapomenu.

Užijte si poslední krásné podzimní dny společně s námi na Rekovicích!

Senzační, uvolněná svatba v kopcích na Zlínsku. Obřad byl jeden z nejhezčích, na kterém jsem fotografoval a déšť přišel hned po něm! 🙂