Tohle byla prima svatba. Nulová strojenost a naprosté užívání si oslavy lásky dvou snoubenců: Hanky a Miry. Obřad měli hned pod Štramberskou trúbou, sněžilo, foukalo a mrzlo. Ideální! 🙂

Hanka původně chtěla, ať přijdu až na trúbu, ale naštěstí se nechala přesvědčit, že přijdu už na přípravy. Ono se to nezdá, ale fotografie je mezilidská činnost. Fotograf není duch, který se kolem Vás pohybuje a fotí. Naopak je to často osoba, které si všímáte opravdu hodně. Dynamice focení proto hodně pomůže, když se fotograf s předstihem seznámí s rodinou a trochu zapadne do kolektivu. Na seznámení je čas jen ráno.

Dost ale kecání, užijte si příběh Hanky a Miry, který odstartujeme nevěstiným netrpělivým vyčkáváním na ženicha 🙂

Hanka je mazaná nevěsta a pro Miru uchystala menší překvapení: falešnou nevěstu. Soudě dle ženichova výrazu je však zřejmé, že s identifikací moc neváhal :-).

Po tom, co se ženich vykoupil ze šlamastyky, do které vstoupil, přišla opravdová Hanka. A že jí to slušelo!

Čas vyrazit do mrazu a větru! 🙂

Ačkoli byl mráz a svatebčané mě litovali, že fotím bez rukavic, tak jsem si musel během focení rozepínat bundu. Focení je větší makačka, než se zdá.

Během focení obřadu jsem měl hodně omezený pohyb, z čehož jsem měl strach. Ze dvou stran jsem si vybral tu, kde v pozadí budu mít stromy, lidi na ochozu, případně okolní kopce. Byla to lepší strana, nicméně pak přišel první polibek… Mira roztáhnul křídla a nahnul se takovým způsobem, že ke mně byl zcela zády a nevěsta nešla vůbec vidět. Já se prakticky nemohl pohnout pro lepší úhel. Horší situace pro fotografa snad nemůže nastat. Naprostá noční můra!

Nakonec jsem musel obíhat novomanžele okruhem zezadu a za panického cupitání mezi lidmi jsem jen polohlasem sděloval vydržteeee. Nakonec jsem stihl 3 fotky prvního polibku. K perfektním mají daleko, ale jsem za ně vděčný!

Hanka a Mira nechtěli moc pózovaných portrétů, protože jednak na to na to nejsou a jednak byla opravdu zima a nepříjemno. Po obřadu jsme udělali kratičkou „foto-procházku“ tam a zpět. Jako by to z nich trochu spadlo. Bylo vidět, že jsou šťastní a myslím, že dát si malinkou pauzu od hostů jim dalo prostor, aby svůj obřad a emoce „nechali doznít“. Snažil jsem se je moc nerušit 🙂

Čas slavit, no ne? Momentek byla spousta, ale už tak je tu hrozně moc fotografií. Když ono je pro mě tak těžké škrtat! Každou fotografii dělám se záměrem. Zde tedy jen pár, které shrnou pohodovou atmosféru. Zakončíme jak jinak než prvním tancem.