Veronika a Kamil

Musím přiznat, že focení této svatby jsem si velice užil. Většina svatby se odehrávala venku mezi stromy, dekorace byly rustikální, vintage, květina byla od Nedbalek, dort od Katky z Pečworku. Všude hodně zeleně, dřeva a světýlek. Místo svatby (Restaurace pod Burkem v Bruzovicích) mělo ten správný charakter, který mě inspiruje. Nebylo uhlazené, ale dýchal z něj život.

Navíc jsem cítil, že s novomanželi jsme tak nějak na stejné vlně a že, co se bude líbit mi, se bude pak líbit i jim. Ne vždy to tak je. Někdy se musím jako fotograf vcítit do osobnosti nevěsty a fotit, jak by to chtěla ona. Tady jsem fotil jako já.

Všichni na téhle svatbě byli skvělí a nechci, aby to vyznělo jen jako nějaká fráze. Myslím, že i z fotografií vycítíte, že tahle svatba nebyla divadlo, ale byla prožitá, a že nebyla focena pro Facebook, ale pro milující se rodinu a jejich přátele. Přál bych si fotit víc takových svateb 🙂

Ať žijou Feberovi!


Svatba v Chalupkách

Katka a Tomáš

Katka a Tomáš jsou střelci. Na focení jsme si plácli 2 týdny před svatbou a poprvé se viděli asi 2 dny před svatbou. Přiletěli z Anglie, kde žijí, vzali se a odletěli zpět. Měli úroveň (ten tanec!), pořád se smáli a navzdory tomu, že už jsou spolu pár let, působili stále zamilovaně. To je pak radost fotit.

Je lepší se poznat s větším předstihem, ale Katka s Tomášem byli tak otevření a vstřícní, že to nebyl problém. Navíc to byla trochu výzva a to je vždycky fajn. Zámek v Chalupkách je prima lokalita pro staromilskou, vintage svatbu!


Hanka a Mira

Tohle byla prima svatba. Nulová strojenost a naprosté užívání si oslavy lásky dvou snoubenců: Hanky a Miry. Obřad měli hned pod Štramberskou trúbou, sněžilo, foukalo a mrzlo. Ideální! 🙂

Hanka původně chtěla, ať přijdu až na trúbu, ale naštěstí se nechala přesvědčit, že přijdu už na přípravy. Ono se to nezdá, ale fotografie je mezilidská činnost. Fotograf není duch, který se kolem Vás pohybuje a fotí. Naopak je to často osoba, které si všímáte opravdu hodně. Dynamice focení proto hodně pomůže, když se fotograf s předstihem seznámí s rodinou a trochu zapadne do kolektivu. Na seznámení je čas jen ráno.

Dost ale kecání, užijte si příběh Hanky a Miry, který odstartujeme nevěstiným netrpělivým vyčkáváním na ženicha 🙂

Hanka je mazaná nevěsta a pro Miru uchystala menší překvapení: falešnou nevěstu. Soudě dle ženichova výrazu je však zřejmé, že s identifikací moc neváhal :-).

Po tom, co se ženich vykoupil ze šlamastyky, do které vstoupil, přišla opravdová Hanka. A že jí to slušelo!

Čas vyrazit do mrazu a větru! 🙂

Ačkoli byl mráz a svatebčané mě litovali, že fotím bez rukavic, tak jsem si musel během focení rozepínat bundu. Focení je větší makačka, než se zdá.

Během focení obřadu jsem měl hodně omezený pohyb, z čehož jsem měl strach. Ze dvou stran jsem si vybral tu, kde v pozadí budu mít stromy, lidi na ochozu, případně okolní kopce. Byla to lepší strana, nicméně pak přišel první polibek… Mira roztáhnul křídla a nahnul se takovým způsobem, že ke mně byl zcela zády a nevěsta nešla vůbec vidět. Já se prakticky nemohl pohnout pro lepší úhel. Horší situace pro fotografa snad nemůže nastat. Naprostá noční můra!

Nakonec jsem musel obíhat novomanžele okruhem zezadu a za panického cupitání mezi lidmi jsem jen polohlasem sděloval vydržteeee. Nakonec jsem stihl 3 fotky prvního polibku. K perfektním mají daleko, ale jsem za ně vděčný!

Hanka a Mira nechtěli moc pózovaných portrétů, protože jednak na to na to nejsou a jednak byla opravdu zima a nepříjemno. Po obřadu jsme udělali kratičkou „foto-procházku“ tam a zpět. Jako by to z nich trochu spadlo. Bylo vidět, že jsou šťastní a myslím, že dát si malinkou pauzu od hostů jim dalo prostor, aby svůj obřad a emoce „nechali doznít“. Snažil jsem se je moc nerušit 🙂

Čas slavit, no ne? Momentek byla spousta, ale už tak je tu hrozně moc fotografií. Když ono je pro mě tak těžké škrtat! Každou fotografii dělám se záměrem. Zde tedy jen pár, které shrnou pohodovou atmosféru. Zakončíme jak jinak než prvním tancem.


Lukáš a Veronika

Svatba Lukáše a Verunky byla venkovní (u zámku v Kuníně) a počasí jim vyšlo fantasticky. Začátek října 2017 byl v té době teplý a podzim teprve začínal. Všude bylo ještě zeleno a ačkoli jsem svatbu odevzdával v přirozeném Classic provedení, tak jsem pro potřeby portfolia neodolal a vyvolal výběr fotografií ještě ve Vintage úpravě. Ty jsem pak poslal nevěstě jako bonus.

Venkovní svatba má rozhodně své kouzlo, zejména někde pod stromy. Nízké dopolední Slunce probleskovalo přes listy stromů a dodávalo scéně atmosféru. Bylo to super.

Špalír, skupinovku a ještě pár portétů u vintage Mustangu. Okvětní lístky ve špalíru vypadají na fotografiích lépe než rýže, která skoro nejde vidět. Zvažte to.

Verunka a Lukáš měli dřív první tanec než párové focení. Bál jsem se, že venkovní světlo naruší intimní atmosféru tance, ale nedopadlo to vůbec špatně a má to něco do sebe. Kvůli malému prostoru jsem ale musel vylézt na stůl 🙂

Až po tanci jsme šli vyfotit stylizované portréty. Vrátili jsme se do zámeckého parku, který znám a měl jsem několik tipů, kde by mohl být na focení klid a zároveň dobré pozadí. Můstek přeš říčku? Sem s tím.

Hladina vypadala celkem klidně, tak jsem si říkal, že bych mohl využít i odrazu ve vodě. Původně jsem chtěl novomanžele i jejich odraz, ale zdálo se mi, že na fotkách by byli příliš malí a bylo by to k ničemu. Nakonec jsem vyfotil jen odraz. Nevěstě se fotka líbila.

Vyzkoušeli jsme několik míst a musím říct, že oběma prostě šlo pózování. Snad proto, že jsme spolu byli nafotit zásnubní fotografie, si oba na foťák už zvykli a focení jim nedělalo problém.

Postavil jsem je i ke staré zámecké zdi. To bylo velmi zajímavé pozadí, použil jsem studiové světlo, abych je od zdi trochu odpíchnul. Tyhle fotografie se mi taky dost líbí, mají trochu magazínový glamour.

Fotografií jsme vyfotili spoustu a tahle galerie by mohla ještě pokračovat, ale myslím, že méně je někdy víc. Po portrétech samozřejmě začala ta pravá svatební zábava s hudbou (a možná nějakým alkoholem).


René a Vendula

Venda a René jsou spíš ranaři, než něžné, romantické typy. Chtěli proto přirozené fotografie, ne moc pózování (akorát pár fotek „pro maminky“, jak říkávám). To je super, protože je to bližší mému přístupu k focení svateb. Pózy bývají kýčovité nebo strnulé. Nejlepší je novomanžele trochu kočírovat, ale zároveň dát prostor tomu, ať se oba přirozeně projevují. Zároveň jsme se shodli na vintage stylu svatebních fotografií.

Přípravy musely zůstat v nevěstině pokoji (dole hlídkoval ženich). Trochu nás to omezovalo, ale jako fotograf si musím poradit se vším. Fotka, kde družičky zkoumají upínání vlečky, mě baví i teď 🙂

To, že jsme nemohli z pokoje vůbec nevadilo. Opravdová rána pro moji uměleckou volnost přišla v obřadní síni. Přítomnou matrikářkou mi bylo důrazně sděleno, že se nesmím pohybovat v prostoru pro oddávající, což byl shodou okolností prostor, odkud bylo jedině vidět na novomanžele zepředu. Řekl jsem jí, že potřebuju aspoň trochu vidět do obličejů. Nakonec pravidla zmírnila. Během svatebního obřadu jsem se stejně nasáčkoval před ni. Cítil jsem, že se za mnou mračí jako čert, ale mám zodpovědnost vůči novomanželům, že budou mít z obřadu ty nejlepší fotografie, jaké prostor dovolí.

Couvat před novomanželi špalírem je vždy trochu hazard. Zvlášť, když na konci jsou schody. Když v roli svatebčana uvidíte, že couvám do propasti nebo výkopu, klidně mi to prozraďte.

Jedna bublina mi dala pusu na ucho. Podezírám nejmenovanou pachatelkyni, že na mě mířila.

Na svatební hostině byla pohodová atmosféra a všichni obdivovali dekorace v cestovatelském tématu a dort v podobě kufru s podobiznami manželského páru (nejstylovější dort, co jsem viděl!).

Portréty novomanželů? No to bylo něco. Pojali jsme je opravdu, ale opravdu netradičně. Přijela nás dokonce zkontrolovat policie. Bohužel zrovna ty nejdivočejší fotografie ukázat nemůžu. Oba neměli absolutně problém se chovat před foťákem přirozeně… Až moc! 🙂

Zvládli jsme i nějaké „portréty pro maminky“, ale je super, když novomanželé dělají blbosti a navzájem se škádlí. Dává mi to prostor k autentickým záběrům, které sice nemají hodnotu pro komernční magazíny, ale o to větší mají hodnotu pro ně samotné. A o tom by to mělo být.

Po odfocení portrétů už novomanžele čekala jen zábava a první tanec. Venda byla naprosto neúnavná a po prvním tanci s manželem to rozjela ve velkém stylu.

Podívejte se i na moji osobní tvorbu na Instagramu.


portrét novomanželů

Hanka a Honza

Hanka a Honza věděli přesně, co chtějí a co ne. Přípravy se stíhaly jako zázrakem s časovou rezervou. S nevěstou jsme stihli ještě malé focení v zimní zahradě. Poslední portrét za svobodna!

Obřad měl být v jednom odsvěceném kostele v Klimkovicích. Přestože zmizela náboženská výzdoba, prostor měl stále skvělou atmosféru a byl velmi charismatický. Bohužel jsem se do kostela nedostal před obřadem, ačkoli jsem tam byl den předem a půl hodinku před obřadem (prostě zavřeno). Nicméně stačila mi nakonec minutka na to, abych věděl, s jakým nastavením obřad odfotím a že rozhodně nebude nutné fotit s bleskem. Jen by zkazil atmosféru. Přirozené světlo, které pronikalo přes velká okna bylo jednoduše perfektní.

Na novomanžele čekal venku špalír, jak má být. Plno svatebčanů a na konci klenba hokejek (Honza je totiž hokejista).

Opravdu jsem chtěl vyfotit ještě pár portrétů v kostele, kde bylo úžasné přirozené světlo. Musel jsem přemluvit paní, které se rozhodla být doma brzy a začínala likvidovat svatební výzdobu hned, jak svatebčané vyšli ven. Povedlo se.

Novomanželé se kvůli hostům nechtěli příliš zdržet potrétním focením. Den předem jsem vybral několik lokalit k focení, o kterých jsem věděl, že budou fungovat, ale nakonec jsme se shodli na tom (no trochu mě k tomu dotlačili :-), že portréty vyfotíme v blízkém okolí. Měl jsem studiové světlo, takže se dalo fotit i v ostrém protislunci, ale kvůli blátu jsem musel dělat trochu kompromisy ve výběru pozadí. Začínalo trochu foukat a nevěstě bylo chladno. Jsem rád, že jsem je přemluvil k závěrečnému portrétu, kde Honza líbá Hance těhotné bříško.

Málokdo věděl, že je Hanka těhotná. Oznámili to v místě hostiny. Bylo dojemné sledovat v tu chvíli svatebčany.

První tanec byl netradiční. Hanka a Honza nechtěli tradiční „obklíčení“ hostů, co se drží za ruce a dělají kolo. Pozvali je rovnou doprostřed parketu. Jako fotograf jsem z toho překvápka nebyl nadšený, protože jsem neměl na novomanžele dobrý výhled, ale člověk si musí poradit 🙂

Obvykle focení prvním tancem novomanželů končí. Chvíli jsem se ještě zdržel, vyfotil pár fotografií z her, rozjetou sestru ženicha a pak se rozloučil.

Podívejte se i na moji osobní tvorbu na Instagramu.